Už jako dítě jsem ráda kreslila… No je pravda, že v prvních letech základní školy mi vysvědčení kazila dvojka z výtvarné výchovy a na základě toho mně rodiče přihlásili do kroužku výtvarné výchovy. Tam jsme dostávali i domácí úkoly z kreslení a já jsem ty úkoly nedělala – řekla jsem mamince, že když mně do kroužku přihlásila, ať za mě i maluje obrázky za domácí úkol… Já jsem měla ráda to „své“ kreslení a to se jaksi mé paní učitelce nelíbilo. Pamatuji se, že v té době jsme měly všechny holky své památníky, kde jsme měly obrázky od kamarádů i rodiny. Paní učitelka všem taky kreslila do památníku – byly to klasy obilí a nějaké motto. Všem, co uměli kreslit, nakreslila paní učitelka tři klasy a hádejte! Já byla mezi těmi, kdo si musel ten třetí klas zasloužit! Nějak se mi povedlo, že třetí klas byl domalován i do mého památníku – byla jsem tenkrát velmi šťastná… Později až kolem 14tého roku jsem si začala sama doma kreslit a malovat. Pod stromeček jsem dostala od bratra olejové barvy, tak to teprve bylo to opravdické štěstí. Malovala jsem obrázky kamarádům, známým – byly to hlavně zvířátka, květiny a krajinky. Bavilo mně malovat olejem a taky kreslit uhlem nebo pastelem. Když jsem se seznámila se svým budoucím (teď už i bývalým) manželem, tak jsem si troufla i na portrét tužkou dle fotografie a on se opravdu podobal. Pak jsem malovala obrázky svým dětem a taky v pokojíku na zdi byly moje výtvory pohádkových postaviček. Jak léta šly, a já mladá maminka jsem nenacházela tolik času na kreslení a malování, ale v mém srdíčku byla ta láska k mému výtvarnému nadání… Vše ve mně dřímalo a více jsem se vrátila ke kreslení a malování asi před šesti lety. Začala jsem navštěvovat pobytové kurzy kreslení různě po České republice a naučila jsem se pro mě novou techniku Zentangle a dále pak zdokonalovala v kresbě pastelem a uhlem v plenéru, taky používám akvarelové pastelky. Na kurzu jsem si oprášila a prohloubila svou dovednost v kresbě portrétů tužkou, taky mistrovské portréty a portréty suchým štětcem. Nakoukla jsem do malování olejem, vzešel z toho taky jeden podařený portrét ženy – dívky dle starých mistrů. Nejvíc mně ale vycvičil obrázek na hedvábí – to si ta barva dělala, co chtěla a já nad ní neměla žádnou moc. Rozlévala se a rozpíjela svým vlastním životem… až na druhý den jsem obrázek dodělala a „usměrnila“ svým způsobem… Nejoblíbenější je pro mě kresba zvířátek – teď hlavně pro vnučky. Anebo si jen tak kreslím barevné výtvory bez názvu a sama čekám, kam mně ruka s pastelkou nebo pastelem povede – dopředu nikdy nevím, co na tom papíru bude. Mojí srdcovou záležitostí zůstávají portréty dle předlohy. První maluji oči a ty oči se na mně z toho papíru dívají a vždy mně mrazí po celém těle, jak je to silný zážitek… Obrázky zatím rozdávám anebo je mám doma vystavené a nemůžu se s nimi rozloučit - každý je kousek mně a připomíná mi přesně chvíli, kdy byl vytvořen. Při kreslení jsem ponořena do sebe a „někdo“ nebo „něco“ mi vede ruku a tvoří někdy opravdu krásná díla. Sama se divím, že to já! Taky se pochlubím s tím, že jsem přijala ilustraci knížky, což je pro mě velká čest mít tuto možnost…Mám doma pokoj plný barev, tužek a všeho možného potřebného k mé tvorbě. Neskutečně ráda ty barvy a pastelky čichám, ano nabírám si tu vůni do sebe a to je můj ráj… V mém domečku najdete na zdech všechny možné barvičky a taky výtvory přímo na základní malbě a taky rozvěšené větší i menší obrázky… Před pár měsíci přišla do mého života nějaká nezvaná „přestávka“, která mi nedovolila ani kreslit. Ale už se vracím a pokračuji, navrací se chuť a elán do tvorby i do Nového života… vše se vždy poskládá tak, jak má. Ale výhodu to mělo, za tu dobu jsem udělala kompletní čistku v sobě i v domečku… Těším se na své nové výtvory, zatím jsou u mě nebo jako dárky u někoho blízkého, ale kdo ví, třeba se někdy nějaký zatoulá i k Vám…