Jsem slovenka dlouhodobě žijící na Moravě v srdci Slovácka. Mé kořeny se táhnou spod tatranských vrcholů, kde strávila jsem své šťastné dětství i dospívání. Rodiče mi dali jméno Svetlana – jeho význam a sílu jsem si uvědomila až mnohem později v dospělosti. Jak píši, mé dětství bylo šťastné. Vyrůstala jsem v třípokojovém bytě spolu s mladším bráškou, rodiči a babičkou. Rodiči nám byli zároveň i kamarádi, chápali a respektovali už tenkrát naše potřeby i zájmy. Babička byla pro nás – děti druhou maminkou. Starala se o nás, když byli rodiči v práci. Vzpomínám, jak nám babička vařila výborná domácí jídla vždy s láskou a my? My jsme to jídlo tenkrát brali jinak, nechtěli jsme jíst a babička stála nad námi s vařečkou, až jsme všechno snědli. Dnes už vím, proč takto to bylo – babička zažila chudobu a dostatek jídla dokázala ocenit… Mé vzpomínka se navrací k chvílím, kdy babička u stolu háčkovala ty své krásné ubrusy, záclony a dečky a my jsme se zatajeným dechem poslouchali příběhy z jejího života. Dodnes má u mě babička své nezaměnitelné místo v srdíčku. Slovensko je má milovaná rodná krajina, kde často se vracím za rodiči i bratrem. Láska a úcta je v naší rodině pořád cítit a proudí mezi námi s velkou intenzitou. Vážím si tohoto daru a taky svou lásku posílám dál k dětem, vnučkám, přátelům, kolegům i zvířátkám. Vždy jsem ráda trávila čas v přírodě nejdřív s rodiči a babičkou na výletech, sběrech lesních plodin a taky v zimě na sněhu a ledě … To mi zůstalo a taky ráda cestuji a poznávám hlavně severské krajiny, kde magickou silou mně to táhne… A co partnerství? Když nepočítám své dětské lásky z větší části padesátiprocentní – to jakože ten kluk o tom ani nevěděl, tak s mou první opravdovou láskou jsme se po půl roku v mých dvaceti vzali a vydrželo nám to krásných 26 let. Z manželství se vylíhly dvě krásné zdravé děti, které se postaraly o to, abych byla šťastnou babičkou. Se svým bývalým manželem mám přátelský vztah a vím, že toto manželství spolu se vzorem od mých rodičů dalo základ pro další mé vztahy. Po rozvodu jsem měla několik vztahů vždy pro mě s dostatečnou „přestávkou“. Pro mě je důležité i období bez partnera, kdy na sobě „pracuji“ sama a taky si zpracovávám své bolístky, které se vynořily v posledním vztahu a nešly vyřešit v partnerství. Přicházejí nové a nové uvědomění ze situací, které život přináší. Jsem vděčná za všechny muže, kteří mně provázeli určitým životním obdobím. Se všemi si můžeme vzájemně pohledět do očí s respektem a porozuměním. Vím, že jsme stvořeni pro žití v páru a je to tak správné. A taky vím, že když neuhnu a půjdu svou cestou za cílem, který v dálce vidím, tak toho cíle dosáhnu, protože už ta cesta je vlastně cílem. A čím více je ta cesta klikatá, tím nám přinese více ovoce. A to pro mě platí i v období bez partnera i na společné cestě, kde navíc je ještě respekt k cestě partnera a ke společnému růstu a tvorbě.